O nás

Vítejte v naší chovatelské stanici velkých černých kníračů "SLUNEČNÍ PAPRSEK" FCI. Knírači se v naší rodině chovají od roku 1980, kdy paní Fraňková (maminka mého manžela) založila chovatelskou stanici Sluneční paprsek. Toto plemeno nás stále baví svou povahou, majestátným vzhledem, sportovní stavbou těla, houževnatostí a odolností. Při správném přístupu k výchově je z velkého knírače skvělý rodinný pes s vrozenou ostražitostí a ostrostí.

S našimi psy trávíme každou volnou chvíli a oni nám to oplácejí svoji láskou a věrností. Seznamte se s nimi v odstavcích Psi, Feny, Štěňata.

Doufáme že jsme vás naším povídáním zaujali a že naši stránku opět brzy navštívíte.

S pozdravem Lenka, Borek děti Vojta a Michalka Fraňkovi

Z historie plemene

Velký knírač je nejmladším výhonkem velké rodiny kníračů a pinčů. První zmínku o velkém kníračovitém psu nacházíme na obrazu, který vznikl v roce 1850 a na němž je zobrazena bavorská princezna Alžběta (později císařovna Sissy). Těmto psům se v 19. století říkalo „mnichovský knírač“ nebo také „ruský knírač“ či „medvědí pes“. Byli to především psi s hrubou huňatou srstí a hustým vousem a tmavé barvy srsti. I když v roce 1907 vznikl v Mnichově „Der Bayerische Schnauzer Klub“, přesto se jako rok narození velkého knírače se považuje rok 1910. Započal i registrovaný chov na různě zbarvených jedincích. Mezi ty černé patřil pes Bitry von Sendling a Bazi von Wetterstein. Do chovatelské činnosti přinesl oživení Dr. Calaminus (chovatelská stanice Von Kinzigtal), který přikřížil spoustu plemen (přesně se neví jakých), ale doloženo bylo křížení s černou dogou. Ta měla dodat velkému knírači ušlechtilost a barvu. V roce 1919 byl velký knírač křížen i s velkým pudlem a ovčáckými psy. Po nich nám dodnes zůstalo zbarvení pepř a sůl. V roce 1925 byl knírač uznán služebním psem. Pro svou bystrou povahu, tvrdost a věrnost se z mnichovského knírače – používaného především ke hlídaní stájí a lovení krys – stalo všestranné plemeno. Je řazen do skupiny II. – PINČOVÉ. Protože plemeno “velký knírač” je národním plemenem Německa, pak i veškeré změny ve standardu náleží této zemi.

Standard plemene (staženo ze stránek chovatelské stanice BRUNIFID)

Standard FCI číslo: 181
Původ: Německo
Datum platnosti: 6.dubna 2000
Použití: pracovní a doprovodný pes
Klasifikace FCI: skupina 2: pinčové a knírači, molosové, švýcarský salašnický pes a jiná plemena
sekce 1: pinčové a knírači se zkouškou z výkonu
Krátký historický nástin: Původní byl velký knírač používán v jižním Německu jako nadháněč dobytka. Na přelomu století zjistili cílevědomí chovatelé, že je to výkonný pes se skvělými charakterovými vlastnostmi. Od roku 1913 je vedena plemenná kniha, od roku 1925 byl uznán jako služební pes.
Všeobecná charakteristika: Velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý, hrubá srst; zvětšený, silný obraz středního knírače. Odolný a bojovný pes, vzbuzující svým zjevem respekt.
Významné proporce: Kvadratická stavba, přičemž kohoutková výška odpovídá přibližně délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu po týlní hrbol) odpovídá polovině délky hřbetu (od kohoutku k nasazení ocasu).
Povaha: Typickými povahovými rysy jsou dobromyslnost, vyrovnaná povaha a neúplatná věrnost svému pánovi. Má vysoce vyvinuté smyslové orgány, chytrost, učenlivost, sílu, vytrvalost, rychlost a odolnost vůči nepřízni počasí a nemocem. Díky svým vrozeným obranným schopnostem se nejlépe hodí jako doprovodný, sportovní, pracovní a služební pes.

HLAVA

Lebka je silná, protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa. Čelo je ploché, probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu.
Stop neboli žlabinka je zvýrazněna obočím.
Obličejová část:
     Nos: Čenich je dobře vyvinut, s velkými otvory a je trvale černý. Hřbet nosu je rovný.
     Morda: Je zakončena jako tupý klín.
     Pysky: Jsou černé, pevné a těsně přilehlé k čelistem. Koutek je uzavřený.
     Čelisti/skus/zuby: Silná horní a dolní čelist. Chrup je úplný (42 zubů podle zubní formule), silně vyvinutý, dobře uzavřený a čistě bílý. Žvýkací svaly jsou mohutně vyvinuté, výrazné líce však nesmí i s bradou rušit hranatý tvar hlavy.
     Oči: Středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem. Víčka dobře přiléhají.
     Uši: Klopené, vysoko nasazené, tvaru V, vnitřní okraje boltců přiléhají k lícím, stejnoměrně nesené, dopředu ve směru spánků vytočené, přičemž stejnoměrné překlopení boltců nemá přesahovat temeno.

KRK

Silná, svalnatá šíje je nahoru elegantně klenutá. Krk přechází harmonicky do kohoutku. Silně nasazený, štíhlý, ušlechtile nesený a odpovídající mohutnosti psa. Kůže na hrdle je napnutá a bez záhybů.

TĚLO

Horní linie: Od kohoutku dozadu lehce spadající.
Kohoutek: Tvoří nejvyšší část horní linie.
Hřbet: Silný, krátký a pevný.
Bedra: Krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od žeberního oblouku ke kyčlím je krátká, takže pes působí kompaktně.
Záď: Lehce zaoblená, neznatelně přecházející k nasazení ocasu.
Hrudník: Přiměřeně široký, na průřezu oválný, dosahuje k loktům. Předhrudí je díky přední části hrudní kosti výrazně vyvinuté.
Břišní linie: Nepříliš vtažené slabiny, tvoří se spodní část hrudníku pěkně probíhající linii.
Ocas: Přirozeně ponechaný.

KONČETINY

Hrudní (přední): Přední končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a ne úzko postavené. Předloktí při pohledu ze strany jsou rovná.
     Plece: Lopatka je pevně přilehlá k hrudníku, oboustranně dobře osvalená a nahoře přesahuje trny hrudních obratlů. Pokud možno šikmo postavená a dobře dozadu uložená, k vodorovné linii vytváří úhel asi 50°.
     Paže dobře k trupu přilehlá, silná a osvalená, tvoří s lopatkou úhel asi 95 až 105°.
     Loket je přiléhající, ani vybočený ani vbočený.
     Předloktí: Při pohledu ze všech stran je zcela rovné, silně úhlené a dobře osvalené.
     Zápěstí: Je silné, stabilní, jen neznatelně se odchyluje od struktury předloktí.
     Záprstí: Při pohledu zepředu svislé, ze strany lehce šikmé k podložce, silné a lehce pérující.
     Přední tlapy: Krátké a zaoblené, prsty k sobě těsně přiléhají a jsou klenuté (kočičí tlapa), s krátkými, tmavými drápy a drsnými polštářky.
Pánevní (zadní): Při pohledu ze strany šikmo postavené, při pohledu zezadu rovnoběžně probíhající, ne úzko postavené.
     Stehno: Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.
     Koleno: Nesměřuje ani dovnitř ani ven.
     Bérec: Dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející do silného hlezna.
     Hlezno: Výrazně úhlené, silné, stabilní, ani vbočené ani vybočené.
     Nárt: Krátký a kolmo k podložce postavený.
     Zadní tlapy: Krátké prsty, těsně k sobě přilehlé a klenuté; drápy krátké a černé.
Pohyb: Pružný, elegantní, svižný, uvolněný a prostorný. Přední končetiny vykračují pokud možno výrazně dopředu, zadní končetiny poskytují – vydatně vykračující a pérující – žádoucí sílu k pohybu. Přední končetina jedné strany je posunována dopředu současně se zadní končetinou druhé strany. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.

KŮŽE

Těsně přiléhá po celém těle.
Srst:
     Vlastnosti: Srst má být drátovitě tvrdá a hustá. Sestává z husté podsady a v žádném případě z nepříliš krátkých, tvrdých, k tělu přiléhajících pesíků. Pesíky jsou drsné, dostatečně dlouhé, aby bylo možno posoudit strukturu, ani otevřené, ani vlnité. Srst na končetinách má tendenci nebýt zcela tak hrubá. Na čele a na uších je krátká. Jako typické znamení se tvoří na morně nepříliš měkká brada a rozježené obočí, které lehce překrývá oči.
     Barva srsti:
          a) čistě černá s černou podsadou
          b) pepř a sůl, pro kterou je chovatelským cílem střední tónování s pravidelně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavé ocelové šedi po stříbrnou šeď. Všechny barevné odstíny musí mít odpovídající tmavou masku, která k nim má harmonicky ladit. Zřetelně světlé znaky na hlavě, předhrudí a končetinách jsou nežádoucí.

VÝŠKA A VÁHA

Kohoutková výška je u psů a fen mezi 60 a 70 cm.
Váha je u psů a fen mezi 30 a 42 kg.

VADY

Na každou odchylku od předcházejících bodů musí být nahlíženo jako na vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky.

Pozoruhodné vady

těžká nebo kulatá lebka
celkově příliš malá nebo příliš krátká hlava
vrásky na čele
krátká, špičatá nebo úzká morda
klešťový skus
silně vystupující líce a lícní kosti
nízko nasazené nebo příliš dlouhé, rozdílně nesené uši
světlé, příliš velké nebo příliš malé oči
volná kůže na hrdle
lalok, úzká šíje
příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet
kapří hřbet
spadající záď
k hlavě vychýlené nasazení ocasu
dlouhé tlapy
mimochod
příliš krátká nebo dlouhá, měkká, vlnitá, zplstnatělá, hedvábná, bílá nebo skvrnitá srst nebo jiné barevné příměsi
hnědá podsada
u zbarvení pepř a sůl: úhoří hřbet nebo černé sedlo
do 2 cm pod dolní nebo přes horní hranici výšky